17. listopad - Mezinárodní den studentstva 3

Bc. Miroslav Pořízek

Několik málo týdnů určilo nadlouho další osudy mnohých

28. říjen roku 1939 připadl na sobotu. Lidé se rozhodli státní svátek oslavit veřejně a důstojně. Sváteční šaty si mnozí ozdobili československou trikolorou. V ulicích bylo slyšet nejen národní písně, ale i protifašistická hesla. Největší účast lidí se očekávala v Praze. Zejména pak v centru města. Do ulic již během dopoledne vyrazili dělníci, úředníci, ale také starší lidé a ve velkém počtu i studenti. Ulicemi se nesla hlasitá slova plná odporu k okupantům i vlasteneckého ladění: Ať žije Československo! Chceme právo! Pryč s Hitlerem! Ať žije prezident Beneš! Docházelo ke srážkám s přítomnou policií. Srážky byly místy velmi ostré. Gestapo mohlo na vlastní oči vidět, jak moc lidé nenávidí okupanty a mají odvahu svůj postoj k nim vyjádřit hlasitě i veřejně. Sám K. H. Frank vyrazil do centra města, aby osobně obhlédl situaci. Když vše viděl na vlastní oči, velmi se rozzuřil. Protektorátní i německá policie spustily zatýkání. U křižovatky uliv Žitné a Ve Smečkách byl v podvečer smrtelně zraněn dělník Václav Sedláček. Šlo o první oběť 28. října tohoto pohnutého roku. Student medicíny, rodák z Litovelska Jan Opletal byl krátce poté jen nedaleko odtud střelen do břicha. Poměrně rychle jej dopravili do nemocnice. Utrpěl vícenásobný průstřel střev. Okamžitá operace se ukázala jako nezbytná. Celkově demonstrovalo 28. října 1939 jen v Praze přes sto tisíc lidí. Policejní pohotovost nařízená na tento den byla velká, nasazení činilo 53 důstojníků a 2317 policistů. Policie zatkla asi 400 osob, česká policie asi 69 osob. Němcům předali na jejich žádost 5 osob. Část zatčených tvořili i studenti, kteří se museli podrobit tvrdému výslechu a přesunu do pankrácké věznice. Část zatčených se dostala na svobodu na vánoční svátky téhož roku. Jiní byli většinou propuštěni až v průběhu roku 1942. Bilance 28. října 1939 odpovídala bouřlivému průběhu a celkově činila jednoho mrtvého, 15 těžce zraněných, počet lehce zraněných se udával na několik set.

Pooperační stav čtyřiadvacetiletého Opletala se postupně zhoršoval. Jako medik dobře věděl, jaké má zranění a co znamená pro další pooperační průběh stále trvající neprůchodnost střev. V té době navíc neexistovala potřebná antibiotika. On sám stále věřil v obrat k lepšímu. Po týdnu se však jeho stav velmi zhoršil. Desátého dne již bylo zřejmé, že dojde neodvratně k nejhoršímu. Chvilková zlepšení jen zmírňovala silné bolesti a značné utrpení. Až do předposledního dne jeho života k němu přicházely návštěvy. V sobotu 11. listopadu 1939 kolem poledne skonal. Příčinou úmrtí byl zánět pobřišnice. V té době, kdy penicilín byl věcí neznámou, šlo o onemocnění s vysokou úmrtností. Studentská samospráva začala ihned jednat s úřady o povolení k uspořádání veřejného pohřbu. Pohřben měl být na rodné Hané dle přání jeh rodičů. Výbor studentské samosprávy navrhl, aby na vytištěném parte byl známý epitaf básníka Jiřího Wolkera. Požádali také Vítězslava Nezvala o napsání oslavné básně, ten souhlasil. Protektorátní vláda souhlasila s umožněním veřejného rozloučení se zesnulým přímo v Praze. To mělo proběhnout 15. listopadu před převozem jeho těla do rodné obce. Ředitel Hlávkových kolejí, předseda studentské samosprávy a předseda spolku mediků museli před policejním ředitelem podepsat revers, že ručí za klid a pořádek v den pohřbu. Policejní ředitel nakonec rozhodl výrazně zkrátit trasu pohřbu a zakázal i jakékoliv slovní projevy. Zákaz tak nakonec platil i pro Nezvalovu báseň nazvanou příznačně a prostě Za Janem Opletalem. Pohřeb začal 15. listopadu v půl deváté dopoledne, kdy byla nejprve vystavena rakev a probíhal za značných bezpečnostních opatření Vlastní církevní obřad v ústavní kapli za účasti kněze, několika profesorů, nejbližší rodiny a blízkých studentů trval jen asi deset minut. Poté byla rakev nesena studenty Hlávkovy koleje Presslovou ulicí za úplného ticha na Albertov. Až při nakládání rakve do pohřebního vozu, kterým měla být rakev převezena do Nákla na Litovelsku, přítomní začali spontánně zpívat národní hymnu. Slovenští studenti poté přidali i slovenskou část hymny. Tento okamžik jakoby studenty vyburcoval k viditelnému aktu odporu proti Němcům. Proti davu se vyřítilo policejní vozidlo a najíždělo přímo do něj. Šlo o zjevnou provokaci. Bojovně naladění studenti auto otočili, tak že z něj policisté museli rychle vyskákat a pokračovali dál. Lidé se po naložení rakve a odjezdu pohřebního vozu nerozešli, jak bylo původně v plánu, ale vydali se ke Karlovu náměstí za zpěvu národních písní a provolávání vlasteneckých hesel. 28. říjen měl nejednou své velmi brzké pokračování, lidé v ulicích opět vyjadřují hlasitý odpor proti okupační moci. Demonstraci studentů přímo v ulicích opět potlačuje česká i německá policie.

Příštího dne se v Nákle opět za velkých bezpečnostních opatření koná pohřeb. Účastna byla i šestnáctičlenná skupina studentů. Začátek pohřbu byl úředně stanoven na čtvrtek 16. listopadu ve 13. hodin a organizovali jej členové Sokola. Účast na pohřbu, který proběhl tiše a ve vší důstojnosti, byla obrovská. Smuteční průvod se táhl v dálce tří kilometrů. Jeho začátek již stanul v Nákle, ale konec se ještě nacházel před domem Opletalových. Pohřeb v rodišti Jana Opletala skončil okolo 16. hodiny. Další události běžely velmi rychlým tempem a směřovaly k tragickému vyústění. Čekalo se, že to co se stalo 15. listopadu v Praze během rozloučení se zesnulým a po něm těžko zůstane bez následků. V době, kdy Opletalův pohřeb končil, scházelo do násilného přepadení vysokoškolských kolejí přibližně 12 hodin. Zhruba ve stejném čase, kdy se smuteční hosté rozcházeli, v Berlíně sám Hitler zahajuje mimořádnou poradu. Porady se účastní nejbližší spolupracovníci vůdce. Z Prahy dorazil i von Neurath a K. H. Frank. Nescházel ani Anton Uhl, osobní řidič K.H. Franka. Právě tento muž, kterého 15. listopadu studenti zranili, měl sloužit jako živý důkaz o tom, jak se v Protektorátu zachází s německou menšinou. Velmi rozhněvaný Hitler bez dlouhých řečí rozhoduje: všechny české vysoké školy budou s okamžitou platností na tři roky zavřeny, v jejich prostorách se ubytují pohotovostní oddíly SS, za každého Němce, který byl při demonstraci zraněn, budou tři studentští vůdcové popraveni, větší počet studentů bude odvezen do koncentračního tábora. Hitler navíc dává ultimátum, že pokud se situace nezmění, nechá německé občany z Prahy vystěhovat a město zničit. Každý odpor nebo další demonstrace budou potlačeny všemi prostředky. Hned po příjezdu do Prahy Frank svolal do sídla pražského gestapa tajnou poradu. Účastní se jí velitel německé policie, velitel pražského gestapa a velitel německé bezpečnostní policie, povolán je i velitel brněnského gestapa. Frank na poradě seznamuje s plánem obsazení kolejí.